Trévelez

Jak tam? Cesta podél pobřeží do Motrilu byla o výhledech na moře, pak jsme stoupali a stoupali, moře vystřídaly hory, polozasněžený Mulacén a hluboké strže. V Orjivě jsem rovnou přeskočila na autobus do Trévelezu. Přesun z plážového ráje do výšin horského regionu Alpujaras a do Sierra Nevady trval téměř čtyři hodiny a užila jsem si ho jako kino.

Autobus mě vyvrhnul skoro před kempem, o 1550 metrů výš než bylo moje dnešní kajakování. Zahnízdila jsem tam na tři noci (8,5 /den). Klid, hory, minimum lidí, dobré zázemí, dokonce i bazén, v květnu ještě mimo provoz. Majitelka Alejandra připomíná zemětřesení, je milá, usměvavá. Odsouhlasila mi Mulacén, ale doporučila, ať před tím vylezu alespoň na Peňabon, abych se aklimatizovala. Jdu spát pozdě, ale hlavu mám vystrčenou ven ze stanu, čumím na hvězdy a říkám si, že pro takovéhle okamžiky stojí za to žít.

Poslechla jsem Alejandru a vyrazila na Peňabón (2000 m) a pak na Piedra Ventana (2 500 m)